Diagnostická metoda Barvy života

Tato psychodiagnostická metoda vychází z principů formulovaných švýcarem Maxem Lüscherem do Lüscherova barvového testu a kombinuje jej s poznatky v oblasti teorie asociací, které do moderní psychologie přinesli němec Wilhelm Maximilian Wundt a američan William James. Tyto teorie spojil a v rámci Barev života dále rozvíjí čech Jiří Šimonek.

Barvy života tak spojují výhody jak barvových metod, tak i asociačních teorií, a to uživateli výstupů umožňuje zaměřit se na různé oblasti lidského chování s vysokou mírou spolehlivosti (a tedy s absencí klientských obran). Širokospektré zaměření metody umožňuje její použití prakticky ve všech oborech a parametrech, kde se vyskytují mezilidské vztahy (různorodá pracoviště, školství, práce s dětmi, sport, pomáhající profese, klinická psychologie) napříč všemi sociálními, mentálními i patologickými skupinami. Velkou předností metody je i práce se skupinami vč.možnosti jemné customizace na každou pracovní skupinu a tím vytěžení maxima informací z konkrétních (pracovních, sociálních) prostředí, poskytování chirurgicky přesných intervenčních nástrojů, vysoká objektivita a opakovatelnost vstupů (použitých podnětů pro klienta) a již zmíněná minimalizaci tzv. „klientských obran” (tj.prakticky nelze pro klienta vysledovat způsob, jak jsou výsledky na základě testu sestaveny, a tedy výsledný výstup ovlivnit).

Při širokém zaměření metody existuje také rozsáhlé množství výstupů určených různým typům jejich uživatelů a dle způsobu práce s nimi.